Jarda Palát in memoriam – pocta otci československého industriálu

Koncert, výstava, projekce, autentické nahrávky...
Za spolupráci děkujeme zúčastněným kapelám, serveru CS Industrial a Popmuzeu.

 

Jarda Palát - Silvia Hromádková - Suicidal Meditations 1991

Byť byl členem nebo zakladatelem mnoha kapel (Omnibus, Veselí Filištínové, Paprsky inženýra Garina, Suicidal Meditations ad.), zůstával hlavně solitérem. Byť ho bylo možno spatřit s nebo za některým nástrojem – kytara, basa, bicí, klavír, Korg – nikdy žádný nástroj neovládal ve smyslu „umět hrát“. Přestože ho všichni znali, nikdo o něm vlastně zas tak úplně nevěděl. Byť je dnes co do encyklopedických pramenů zapomenutý, všichni na něho vzpomínají.
Před pražským koncertem Einstuerzende Neubauten v roce 1991 sedím na kafi s Blixou Bargeldem a polotrapně mlčíme jako v Jarmuschově Coffee and Cigarettes. Až Blixa prolomil ticho: „Do you know Jarda Palat?“ Padla mi brada, padla přehrada komunikace, padlo téma. Jardu Paláta jsem samozřejmě znal. Jardovy nahrávky znali i Neubauteni. Od počátku 80. let totiž experimentoval se všemožnými hudebními (i nehudebními) nástroji, bizarně je přetvářel a preparoval a nahrával. V prastaré rodinné vile v Klánovicích u Prahy měl Jarda svou zvukovou laboratoř, kde coby one-man-band Disharmonic Ballet v roce 1983 nahrál regulérně první album počínající československé industriální scény Quarantaine. Tady mezi vykuchanými elektrickými kytarami, dvěma čtyřstopými magnetofony, množstvím mikrofonů, snímačů, krabiček a nekonečných klubek šňůr, propojených do nemožných kombinací vzniklo i jeho druhé album Clinic Death (1984). Obě dvě „kazetové“ desky jsou plné dosud neslýchaných a zdánlivě chaotických zvuků – hluků, ovšem ve svém celku v obou kompletech najdeme, byť skrytý, pečlivý kompoziční řád. Když mezi Jardovo všemožné elektronické i pouhé mechanické „harampádí“ přibyl zvukově takřka neomezený syntezátor Korg, bylo nabíledni se ve výrazu hudby posunout – nové sólové těleso Jarda nazval Abteilung des Intensive Sorge (A.I.S.). Od míchaných a nastřihávaných zvukových ploch začal Palát využívat vrstvení a prolínání většího množství rytmů nejrůznějších barev a intenzity, což Korg nabízel beze zbytku, k čemuž samozřejmě pořád využíval byvší osvědčené krabičky a „protonástroje“ vlastní výroby. V tomto období nahrál Jarda Palát jako A.I.S. tři alba – Yuta (1986, zničeno), Black Box (1987) a Bewusstlosigkeit (1988).

Když se konečně po listopadu 1989 otevřely hranice, jak fyzicky, tak kulturně, stvořil Jarda Palát své nejosobnější těleso Suicidal Meditations, což bylo jakési přetransformování A.I.S. z pouhého studiového projektu do živého organizmu, s nímž mohl Palát fyzicky na koncertech vyjevit onu magii nástrojů, strojů, zelektrizovaných ozvučených předmětů i hlasů v jakémsi pomyslném oblouku zvukově i tělesně evokujících „sebevražedné meditace“. Počátkem 90. let se Jarda Palát stal relativně velmi bohatým člověkem. Začal obchodovat s tehdy lukrativní komoditou – cédéčky. Pořídil si sampler, což rozšířilo zvukově-hudební možnosti takřka do nekonečné škály. Na koncertech Suicidal Meditations nejprve mixoval a samploval skladby svého předchozího projektu A.I.S., přičemž Jardu živě doplňovali Silvie Hromádková (hlas, zpěv) a Robert Šroubek (kovy, pružiny apod.) – to dalo vzniknout deskám Live in Delta – 6. 4. 1990 a Live in Shithouse – 22. 10. 1990. Po nerealizovaném projektu začátkem léta 1990, kterým měl být LP sampler českých industriálních kapel Střední Evropa, Cool, Paprsky inženýra Garina a Suicidal Meditations, se Palát dostal ke kontaktu na Helmutha Schickela (bývalý manžel Heleny Vondráčkové), v jehož profesionálním studiu mohl Jarda natočit čtyři své skladby. Vzniklo album, které je dodnes nadhistorickým artefaktem – Four Studio Tracks: War Dance, Langer, A Red Brick, Climb The Wall (1990).
Jardu Paláta potom, krom občasného skládání nových věcí (nikdy ovšem nerealizovaných a dnes již ztracených), koncertování a hostování u spřízněných kapel, jeho solitérní povaha zavála do jiných uměleckých vod – do nově objeveného výtvarna, ale taky do spárů červeného vína. Počátkem roku 1995 připravil výstavu svých originálních obrazů v galerii Jednorožec s harfou. Uvést svá výtvarná díla už ale nestihl. Zemřel 26. 2. 1995.

Autor textu: Petr Procházka